Google+ Riddick's Realm: Connie Willisová: ...o psu nemluvě (ukážka z knihy)

18 januára 2017

Connie Willisová: ...o psu nemluvě (ukážka z knihy)



Pred týždňom som zverejnila nadšenú recenziu na romantickú sci-fi o cestovaní v čase a ohyzdných votívnych dekoráciách, odohrávajúcu sa prevažne vo viktoriánskom Anglicku.

Skôr, než som sa dostala cez prvých 50 strán knihy, mala som označený úryvok, ktorý sa mi zdal vtipný i charakteristický.


Dokonca sa dal vytrhnúť z kontextu a ako taký použiť na ukážku. Podobne ohraničená časť rozumnej dĺžky sa v takomto kompaktnom dobrodružstve, kde všetko s niečím súvisí a na niečo nadväzuje, hľadá ťažko. Dlho som váhala, ale nakoniec som sa rozhodla, že vám ho ponúknem a potom sa uvidí, či bude fungovať.

Mne sa veľmi páči, lebo dobre vystihuje atmosféru Willisovej "oxfordského univerza" - chaos, dialógy ako keď plieska bič a k tomu suchý britský humor. Mňam :-)

...ve dveřích se srazil s vysokým hubeným mladým černochem. Černoch měl štos papírů a nevypadal ani na devatenáct, tak jsem ho odhadl na demonstranta a natáhl ruku, že si vezmu leták, on ale došel k panu Dunworthymu a nervózně pronesl: "Pan Dunworthy? Jsem T. J. Lewis. Z cestování časem. Sháněl jste pana Chiswicka?"
"Ano. Kde je?"
"V Cambridgi, pane."
"V Cambridgi? Co u všech čertů dělá v Cambridgi?"
"Uchází se o m-místo," vykoktal mladík. "Dal výpověď."
"Kdy."
"Zrovna teď. Řekl, že pro lady Schrapnellovou už nebude pracovat ani minutu, pane."
"Hm." Pan Dunworthy si sundal brýle a zadíval se na ně. "Hm. Inu, dobře. Pan Lewis, říkal jste?"
"T. J., pane."
"T. J., mohl byste vyřídit zástupci pana Chiswicka - jak se to jmenuje? Ranniford -, že s ním potřebuji mluvit? Je to naléhavé."
T. J. se tvářil nešťastně.
"Neříkejte, že také podal výpověď."
"Ne, pane. Je v roce šestnáct set padesát pět, studuje střešní krytinu."
"No jistě," ušklíbl se pan Dunworthy. "Tak prostě toho, kdo teď vede katedru."
T. J. se zatvářil ještě nešťastněji. "To budu asi já, pane."
"Vy?" Pan Dunworthy byl překvapen. "Vy jste teprve na bakalářském studiu. Neříkejte mi, že jste tam zůstal sám."
"Ano, pane. Lady Schrapnellová všechny ostatní zabrala pro sebe. Vzala by i mě, ale první dvě třetiny dvacátého století a celé devatenácté jsou pro černocha desítka, takže se to nesmí."
"Překvapuje mě, že ji to zastavilo," poznamenal pan Dunworthy.
"Nezastavilo. Chtěla mě převléct za Maura a poslat do roku třináct set devadesát pět obhlédnout stavbu zvonice. Napadlo ji, že mě budou považovat za zajatce z křížové výpravy."
"Křížové výpravy skončily roku dvanáct set sedmdesát dva," podotkl pan Dunworthy.
"Já vím, pane. Upozornil jsem ji na to a rovněž na skutečnost, že pro černocha má desítku celý zbytek dějin." Zazubil se. "Poprvé se mi opravdu hodilo, že mám černou kůži."
"No, o to se už nějak postaráme. Slyšel jste někdy o podporučíkovi Johnu Kleppermanovi?"
"Ne, pane."
"Druhá světová válka. Bitva o Midway. Všichni důstojníci zahynuli a on musel převzít velení. Tak už to ve válkách a při katastrofách chodí, lidé se musejí ujmout velení tam, kde by jinak nikdy neveleli. Jako na katedře cestování časem. Jinými slovy: tohle je vaše velká příležitost, Lewisi. Počítám, že studujete temporální fyziku."
"Ne, pane. Počítače."
Pan Dunworthy si povzdychl. "No co, podporučík Klepperman také nikdy předtím nevypálil torpédo. Potopil dva torpédoborce a křižník. Vaším prvním úkolem je povědět mi, co by se stalo, kdyby se vyskytla parachronistická inkongruence, podle čeho bychom to poznali. A neříkejte mi, že je to nemožné."
"Para-chro-nistic-ká inkon-gruence," zapisoval si T. J. na horní papír ve štosu. "Kdy to potřebujete, pane?"
"Včera," odvětil pan Dunworthy a podal mu bibliografii z Bodleyovy knihovny.
T. J. z toho byl paf. "To se mám vrátit v čase a -"
"Já už další shoz nepustím," prohlásila Majorová.
Pan Dunworthy unaveně zakroutil hlavou. "Mám na mysli, že ty informace potřebuji co nejrychleji."
"Aha," řekl T. J. "Ano, pane. Už tam běžím, pane," a vyrazil ke dveřím. V půli cesty se ale zastavil a zeptal: "Jak dopadl podporučík Klepperman?"
"Padl v boji," odpověděl pan Dunworthy.
T. J. kývl. "Já si to myslel."

(s. 46-48)

No povedzte, nie je to sladké? :-D







Connie Willisová: ...o psu nemluvě (Triton, 2012)






Súvisiace:
Connie Willisová: ...o psu nemluvě (recenzia)
Connie Willisová: Kniha posledního soudu
Tim Powers: Brány Anubisovy
Robert Rankin: Fikané jezinky chiswické
Stephen King: 11.22.63

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára

Zanechajte komentár, ak sa vám ráči. Budem rada a takmer určite odpoviem. Ak ste slušní a zvládnete to, podpíšte sa svojim cteným menom či obľúbenou prezývkou ;-)

UPOZORNENIE! Blogger má niekedy s pridávaním komentárov. Ak nepatríte medzi šťastlivcov, prispievajte ANONYMNE a podpíšte sa. Tí, ktorí sa spoliehate na prihlásenie cez Google účet, si pre istotu každý komentár dočasne skopírujte (ako ja;-).